3 Blondýnky na ostrově

Blondýnka se hádá se svým přítelem a vykřikne: „Ještě jednou mi řekneš slepice a už ti nesnesu ani jedno vajíčko!”

Na startu ženského plaveckého vytrvalostního závodu se sešla celá světová elita. K všeobecnému překvapení se hned od startu ujme vedení nápadná blondýnka. Po půl kilometru už má náskok sto metrů a v cíli je před druhou závodnicí o dobrý kilometr.
Reportéři se hned sesypali na svěží, nepříliš unavenou a nečekanou vítězku: „To byl úžasný výkon! Jak trénujete? Kolik toho naplavete denně?”
„Nevím, kolik toho denně naplavu,” odpovídá šťastná plavkyně. „Ale mám štěstí, že moje práce úzce souvisí s plaváním.”
„A co děláte?” zajímají se všichni.
Načež vítězka prozradí: „Živím se jako prostitutka na Canale Grande v Benátkách.”

Jaké je blondýnčino nejoblíbenější místo u čerpací stanice?
Vzduchová pumpa.

Povídají si dvě blondýnky: „Víš, že si Macháčkovi koupili chatu na váhu?”
„Neříkej, a co stojí kilo?”

Blondýnka se podivila na veřejných záchodcích: „Óóch, tady je ale mužů. To sem nechodí žádné ženy?”
„Nechodí,” vrtí hlavou uklízečka. „Jste totiž na pánských!”

Blondýnka jde s manželem na koncert vážné hudby a během vystoupení se viditelně nudí. Po několika minutách nervózního vrtění se zeptá: „Drahý, až ten chlap ty housle přeřeže, půjdeme domů?”

Jak často sportují blonďaté uklízečky?
Každý den v práci - skáčou přes špínu, plavou po chodbě...

Přijde do kasina k ruletě mladá blondýnka, vsadí si, krupiér roztočí ruletu a blondýnka křičí: „Malý moment, musím si sundat kalhotky, to vždycky vyhrávám!”
Sundá kalhotky, dá je na židli, ruleta se zastaví, blondýnka vykřikne „Vyhrála jsem!” a běží si pro výhru.
Krupiér se s vytřeštěným zrakem ptá kolegy: „Můžeš mi říct, jaké číslo vlastně padlo?”

Povodňové hlášení pro blondýnky: „Zapalovače a sirky se nepočítají mezi vysoušeče, proto raději pošlete finanční pomoc.”

Kanibalové zajmou několik německých turistů a chystají se je pojíst, když jeden Němec zvolá: „A co poslední přání?”
„Ja, ja, poslední přání, er hat Recht!” přizvukují všichni zajatci v hodině dvanácté.
Náčelník se zamyslí, chvíli se ještě radí s kmenovými stařešiny a pak svolí.
„Ale nemyslete si, smrti stejně neujdete,” zastrašuje již tak dost skeptické zajatce.
Tu před něj předstoupí jedna blondýnka a říká: „Takže, moje poslední přání je - když už nás teda nevyhnutelně sníte, ať si nejdřív alespoň vyčistíte zuby, abychom ještě něco nechytli!”